Jdi na obsah Jdi na menu
 


VÝVOJ NEJSTARŠÍ ČESKÉ LITERATURY OD POČÁTKU DO HUSITSTVÍ

30. 3. 2009

Vývoj nejstarší české literatury od počátku do husitství

 

Staroslověnské a latinské písemnictví

(polovina 9 – počátek 13 stol.)

-         863! – na našem území není jednotné náboženství, jazyk, kultura, proto roku 863 kníže

                      Rastislav z Velké Moravy požádá Michala III (Byzantská říše), aby poslal

                      učence, kteří by přeložili latinské texty Bible do srozumitelného jazyka.

 

Konstantin (později Cyril) a Metoděj

-         byli vysláni ze Soluně.

-         vytvořili první jednotný jazyk – Staroslověnština = směs místních nářečí (dialektů) plus Soluňského nářečí.

-         Hlaholice – nové písmo (z malé řecké abecedy, dnes se už nepoužívá, ale vytvořila se

                                       zní Azbuka).

 

Nejstarší staroslověnské písemné památky byly napsány Konstantinem a Metodějem už před příchodem na Velkou Moravu, jiné vznikaly až na jejím území:

 

Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu.

-   je to zároveň program Cyrilometodějské mise:

 

·         Nutnost vzdělání

·         Právo na vzdělání a kulturu ve srozumitelném jazyce

·         „Ještě více však duše bez knih

                                                    zdá se být v lidech mrtvá.“vzdělání.

·         vzdělanost celých národů je důležitá

 

Kyjevské listy – část misálu (mešní kniha) – psané hlaholicí.

 

Po smrti Konstantina a Metoděje se jejich žáci uchýlili do Sázavského kláštera. Zde vznikly tzv. „Panonské legendy“ – sledují život Konstantina a Metoděje a jejich skutky:

 

a)   Život Konstantinův

-         je obranou slovanského jazyka a vysvětlení proč je nutno slyšet „Boží slovo“ ve srozumitelném jazyce.

 

b)  Život Metodějův

-         je psán prostším stylem, těžiště je ve vypravování.

 

Právnické textyZákon sudnyj ljudem – soudní zákony pro laiky.

                                                Nomokánon – církevní předpisy.

 

Po Metodějově smrti je na našem území zakázaná staroslověnská bohoslužba a opět začíná do literatury pronikat latina.

 

Přechod od staroslověnštiny k latině

-         10 a 11 stol. – v Sázavském klášteře pravděpodobně žáci Konstantina a Metoděje sepsali dvě staroslověnské legendy o Svatém Václavovi:

 

První legenda (Život knížete Václava) byla psána prostším stylem než druhá staroslověnská legenda o sv. Václavovi (legenda přeložena z latiny).

 

Život knížete Václava (Legenda o sv. Václavu) » 10 století

-         když šel sv. Václav na ranní mši tak ho u kostela zastavil Boleslav a udeřil sv. Václava mečem do hlavy.

-         pak přiběhl Tuža a ťal Václava do ruky.

-         poté sv. Václav běžel do chrámu, ale u chrámové brány ho ubili Tira a Česta.

-         pak přiskočil Hněvsa a probodl mu bok mečem.

 

Citát sv. Václava když umíral = „V ruce tvé, Pane, poroučím Ducha svého.“

 

Legenda o svaté Ludmile

-         o Václavově babičce, jíž byl vychováván a veden k víře. Ludmila zemřela mučednickou smrtí – byla uškrcena.

 

Rok 973 – je založeno Pražské biskupství. Zde latinští učenci sepíšou » Kristiánova legenda.

 

Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (Kristiánova legenda)

-         tato legenda vypráví o smrti sv. Václava jinak a to tak, že když se sv. Václav blížil ke chrámu, kněz před ním zavřel dveře, aby pomohl vrahům.

-         pak ke sv. Václavovi přistoupil Boleslav i s celou svou četou.

-         Boleslav sv. Václava dvakrát udeřil mečem do hlavy, ale sv. Václav uchopil čepel jeho meče a řekl: „Jak špatně jednáš, že mě zraňuješ.“

-         poté srazil Boleslava k zemi a vrátil mu meč, kterým byl na ruce poraněn a jež odebral Boleslavovi.

-         sv. Václav spěchal do chrámu, ale Boleslav se vydal za ním a přivolal své druhy a sv. Václava zabili těžkými ranami přede dveřmi chrámu.

 

Kronika česká (Chronica Boëmorum)

-         autor: Kosmas (1045 – 1125) – děkan Svatovítské kapituly. O jeho životě se dočítáme v díle „Obrazy z dějin národa českého“ – v kapitole Kosmas.

                                                                              

-         kronika je psaná latinsky.

-         je celkové rozdělena na tři části:

 

1)  Bájné vypravování starců

-         mytické dějiny (Přemysl oráč, Libuše, Praotec Čech, dívčí válka, Bivoj).

-         touto částí se nechal inspirovat Alois Jirásek ve Starých pověstích českých“.

 

2)  Vypravování pamětníků

-         vypravování o dobách kdy Kosmas ještě nežil.

 

3)  Vlastní zážitky Kosmy

 

Ač je napsána latinsky, Kosmas myslí česky.

 

+  Kosmas straní církvi a pochvalně píše o Přemyslovcích.

-  Nezmiňuje se o Konstantinovi a Metodějovi.

 

Počátky českého písemnictví

 

Na konci 10 století vzniká, první Česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny.

 

Hospodine, pomiluj ny

Hospodine, pomiluj ny!

Jezukriste, pomiluj ny!

Ty, spase všeho mira,

spasiž ny i uslyšíž,

hospodine, hlasy naše!

Daj nám všem, Hospodine,

žízeň a mír v zemi!

Krleš! Krleš! Krleš!

 

Svatý Václave, vévodo české země (Píseň sv. Václave)

-         druhá nejstarší píseň z 12 století, plnila funkci národní hymny, zpívala se při slavnostních příležitostech a Václav zde symbolizuje rytíře, který má spasit Český národ.

-         za husitských válek byla zpívána jako projev odporu k cizáctví.

 

Literární památky 13. a 14. století

Ve 13. a 14. stol. vznikala literatura latinská i česká, světská i duchovní. Prohluboval se proces demokratizace (zlidovění). Do latinských textů pronikaly motivy a témata neduchovní povahy, došlo k laicizaci (zesvětštění) literatury.

 

Alexandreis (Alexandreida)

-         13 – 14 století.

-         neznámý autor. Je to veršované podle latinské předlohy.

-         o Alexandru Makedonském a jeho výchově Aristotelem.

-         autor přenáší starověký námět do středověku. (popisuje výzbroj českých vojáků a líčí tehdejší české zvyky).

-         po smrti Alexandra se autor zamýšlí nad pomíjivostí života a honbou za slávou.

-         některé činy a typ hrdiny připomíná spíše život našeho Přemysla Otakara II.

-         skladba má 9000 veršů, ale zachovala se jenom jedna třetina.

 

Dalimilova kronika (tzv. Kronika tak řečeného Dalimila Meziříčského)

-         14. století, autor neznámý, veršovaná česky psaná. Nejstarší česky psaná.

-         autor byl pravděpodobně šlechticem.

-         je zde poukazováno na neoblíbenost němců např. pověsti o Selské kněžně Boženě.

-         je psaná prostším stylem, ale je více vlastenecká než Kosmova a autor je na straně nižších vrstev.

 

 

Doba Karla IV. (14. stol.)

1344 – první pražské arcibiskupství – arcibiskup » Arnošt z Pardubic.

1348 – je založena Karlem IV. Univerzita Karlova.

 

Česká země se lepší ve vzdělanosti, ekonomii, rozvoji stavebnictví.

Literatura na vyšší úrovni. (vzdělanci)

 

Vita Caroli (Život Karlův)

-         životopis Karla IV.

-         má dvě části.

-         1 část psaná v první osobě a napsal ji Karel IV.

-         2 část psaná v třetí osobě a autorem asi není Karel IV.

-         jeho život je popsán až do roku 1340.

-         Karel umírá v roce 1378.

 

Legendy

Legenda o svaté Kateřině (2 polovina 14. stol.)

-         královská dcera se zasnoubí s Kristem (stane se jeptiškou). Převede na víru 50 pohanských mistrů.

-         za svou víru je nakonec umučena.

-         Zázrak – na Kateřinině umučeném těle bylo šest symbolických barev. (červená, zelená, bílá, černá, žlutá, modrá)

 

Legenda o svatém Prokopu

-         byl to opat Sázavského kláštera, který pomáhal lidem.

 

Vznik Českého dramatu

-         12. stol. – liturgické divadlo.

-   dramatizovala se evangelia.

-   v klášterech se, hráli jednotlivá evangelia.

 

-         14. stol. – na základě těchto her vzniká:

 

Mastičkář

-         náboženská hra.

-         základním námětem jsou tři Marie, které druhý den po ukřižování Krista jdou k jeho hrobu, aby nabalzamovali jeho tělo.

-         satirický obraz středověkého tržiště (ironie až parodie).

-         nejčastěji se setkáváme s prodavačem mastí Severinem, který vychvaluje své masti jeho ženou a s jeho dvěma sluhy Rubínem a Pustrpalkem. Scéna s Izákem (kvasnice).

-         objevují se vulgarismy Severinovy ženy a vtipy na židy.

 

Dále se píše tzv. „Rytířská epika“ :

 

            

             Tristam a Izalda

-         na motivy rytířského eposu z 12. století.

 

Lidé se chtějí bavit a tak vznikají „Satiry“.

 

             Hradecký rukopis

-         soubor básnických skladeb. Autor asi příslušník kněžské inteligence, stranící chudším vrstvám.

-         obsahuje tyto části:

 

                      Desatero kázanie božie

-         neznámý autor kritizuje hříšníky, kteří se provinili proti jednotlivým přikázáním.

-         soustředí se na šizení a okrádání. Autor hříšníkům vyhrožuje, že se stanou trubci v úle.

 

                      Satiry o řemeslnících a konšelích

-         kritizuje ševce, kováře, sladovníky, řezníky, lazebníky (holiče).

-         autor užívá dialogu, ironie až grotesky. Nekritizuje jen řemeslníky, ale i městské radní.

 

                      Bajka o lišce a džbánu = exemplum – veršovaný příklad s mravním ponaučením.

 

                      Nová rada

-         je to alegorická skladba ze zvířecí říše. Autorem je Smil Flaška z Pardubic (synovec arcibiskupa Arnošta z Pardubic).

-         král (pravděpodobně Václav IV.) si při svém nástupu na trůn zve různá zvířata, aby mu radila, jak vládnout.

-         ta „radí“ podle své přirozené povahy a podle vlastností, které jim lidé připisují.

 

Zvláštní místo v literatuře má tzv. „Žákovská (vagantská) poezie“ :

 

                      Podkoní a žák

-         satirická skladba. Je psaná formou sporu.

-         žák a podkoní se přou o to kdo má lepší postavení ve společnosti, koho si lidé více váží.

-         hádka probíhající v hospodě vrcholí rvačkou.

 

                      Píseň veselé chudiny

-         hodnocení bídného života (studentů) vtipným způsobem, ironií.

 

Husovi předchůdci

-        objevují se tzv. traktáty (z latinského „tractatus“ = pojednání, výklad) – úvahy s mravním poučením.

 

Konrád Waldhauser

-        působil na Karlově univerzitě. Byl to kněz, který kritizoval tehdejší středověkou společnost.

-        Karel IV. ho několikrát pozval do Čech.

 

Matěj z Janova

-        dílo – „O kněžské hrabivosti“ – kněží se obohacují po záminkou Boží služby –

                                                                                    požehnání.

 

Jan Milíč z Kroměříže

-        zřekl se veškerého majetku a proto byl oblíben mezi lidmi.

-        kázal zejména v Betlémské kapli.

 

Tomáš Štítný ze Štítného

-        oproti ostatním byl laikem. Byl žákem Jana Milíče z Kroměříže.

-        napsal sborník traktátů:

 

Traktát = náboženská úvaha, učené pojednání namířené proti církvi.

 

Knížky šestery o obecných věcech křesťanských

-        najdeme zde poučení o lásce, bohatství i co je to štěstí (odměna).

 

                Řeči nedělní a sváteční

-        pojednání o náboženských otázkách pro ty, kteří nemohou chodit do kostela.

 

Pojmy

 

Staroslověnština

-        je to první jednotný jazyk, který vytvořili Konstantin a Metoděj.

-        směs tehdejších místních nářečí plus Soluňského nářečí.

 

Hlaholice – nové písmo (z malé řecké abecedy, dnes se už nepoužívá, ale vytvořila se zní

                          Azbuka).

 

Laicizace – je to zesvětštění literatury.

Demokratizace – zlidovění literatury.

 

Legenda » z latiny „legere“ = určeno ke čtení o svátcích v kostele, později literární žánr » je

                                                                  to vypravování o skutcích, životě a mučednické smrti světců

                                                                  (svatých) provázeno nějakým zázrakem.

 

Kronika

-        z řeckého slova „chronos“ = čas, „chronika“ = dějepisné knihy.

-        jsou to zachycené události v časovém sledu.

 

Glosy – vysvětlivky komentující text.

-   poznámky mezi řádky – interlineární, či na okraji textu – marginální.

               

Satira – hra s humorným podtextem a mravním ponaučením.

 

Zvláštnosti staročeských památek