Jdi na obsah Jdi na menu
 


UMĚLECKÉ SMĚRY NA PŘELOMU 19. A 20. STOL. VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE, GENERACE BUŘIČŮ

30. 3. 2009

MO č. 15) Umělecké směry na přelomu 19. a 20. století ve světové a české literatuře, generace buřičů

 

Nové směry:

 

IMPRESIONISMUS - Claude Monet - impresse“ (dojem) – je to bezprostřední zachycení okamžiku, dojem z východu slunce. Maloval cykly obrazů (topolů,leknínů - v různých atmosf. podmínkách). Projevil se převážně ve výtvarném umění. Poznání se uskutečňuje v individuálním prožitku neopakovatelného okamžiku. Zrodil se v 60. letech mezi francouzskými umělci. Kladl důraz na dojem, snaží se oslnit čtenáře.

A.Renoir - vynikající portrétista

A. Rodin - proslul jako sochař, dokázal zachytit utrpení

 

SYMBOLISMUS - vyjadřování pomocí znaků, symbolů. Více se projevil v literatuře  vznikalo několik manifestů. Vznikl po polovině 19. století ve Francii.

 

DEKADENCE - úpadek. Pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, světem a tak utíkají a vytvářejí si svůj vlastní svět. Odpor k měšťanské společnosti, nikoli revoltu. Uniká do oblasti „čistého umění“, zobrazující nudu a zoufalství.

Představitelé dekadence:

 

Oscar Wilde

Psal komedie: „Jak je důležité míti Filipa“

Povídky: Strašidlo Kantervelské

Obraz Doriana Greje – nechal se namalovat a pořád se díva, jak je hezký a mladý, vysloví přání, že chce být pořád mladý, přání se mu splní. Obraz nechá odvést pryč na kterém stárne. Užívá si má spoustu partnerek. Během let obraz stárne, ale on ne a řekne to malířovi. Poté si to uvědomí a malíře zabije, že zná jeho tajemství. Má výčitky jde k obrazu a v zuřivosti obraz probodne. Druhý den najdou služebné u obrazu mrtvého starce na obraze je krásný mladý Dorian.

Slavík a růže – je to o Slavíkovi, který se obětuje pro studenta, po kterém chce jedna slečna červenou růži. Slavík se napíchne na trn a zpívá, jak dozpívá je z bílé růže červená a on umírá. Student vezme růži a utíká za slečnou, ale ta už jí nechce a jde za někým jiným „zbytečná oběť“

 

Karel Hlaváček

byl český básník a výtvarník. Přední český dekadent a představitel českého symbolismu. Svá literární díla publikoval v Moderní revue, zde také otiskoval své výtvarné kritiky. Za svého

života se příliš neprosadil a celý život bojoval s finančními problémy. Zemřel na tuberkulózu

 

J. Karásek ze Lvovic

Během svého života shromáždil rozsáhlou soukromou sbírku slovanského umění a grafiky. Na konci svého života ji věnoval Tyršovu domu v Praze. Od roku 1954 je součástí Památníku národního písemnictví. Zemřel téměř zapomenutý v Praze roku 1951 na zápal plic.

Zazděná okna, romány tří mágů, Kniha aristokratická, gotická duše- atmosféra staré Prahy

Sodoma – byla cenzurou zakázána a vyšla znovu až o 10 let později

 

PROKLETÍ BÁSNÍCI - dekadentní styl, byli odmítání

 

Charles Baudelaire

-dobrodruh, toulal se  volný styl života. Ve 12 skoro z domu. Dostal obrnu  ztráta řeči  umírá v naprosté agónii.

Sbírka Květy zla - vzbudila velké pobouření, obsahovala básně o poslání, ale také verše inspirované ženami (musel zaplatit pokutu)

Báseň Vztahy - pesimistická, dal do ní veškeré smysly. Vůně,barvy, zvyky.

Báseň Zdechlina - (mršina) vidí i v ošklivosti krásu, je velmi vnímavý, (vidí zdechlinu, jak jí žerou červi a představuje si, jak budou žrát i krásnou dívku)

 

 

Paul Verlaine

-bohémský život, představitel symbolismu, kontroverzní. Měl vztah s Rimbaudem, ten však chtěl vztah ukončit. Verlaine ho kvůli tomu postřelil a skončil na dva roky ve vězení.

Sbírka Saturnské básně

Báseň Píseň podzimní - zvukomalebnost veršů

Sbírka Básnické umění - „manifest symbolismu“, náznaky symbolů,hudebnost veršů, nová slova

Sbírka Láska

Sbírka Romance beze slov

 

Jean Arthur Rimbaud

-velmi často utíkal z domu už jako malý. Ve svých 15 poslal Verlainovi své verše  ten jej pozval do Paříže  vztah  hodně cestují. Všechny své verše napsal mezi 16-20 rokem života. Vydal sbírku Pobyt v pekle - tu ale zničil. Po postřelení Verlainem odchází do Afriky jako voják, dobrovolník. Dostal se i do Indie. Velmi mladý umírá na syfilis . Po jeho smrti Verlaine vydává sbírku Iluminace

Báseň Opilý koráb - zde Rimbaud přirovnává sám sebe k opilému korábu, vyskytuje se ve vychřici, nemá vesla ani kormidlo

Báseň Mé bohémství

- většinu veršů přeložil Karel Čapek

 

Představitelé české moderny-

 

Manifest české moderny

- byl publikován v roce 1895 v časopise Rozhledy

- byli to signatáři - F. X. Šalda, O. Březina, A. Sova, J. S. Machar, V. Mrštík

- požadovali: -přímou kritiku bez omezování

- Individualitu - umělec by měl tvořit samostatně, ne aby jen napodoboval, nejen v umění, ale i v politice: ,,nic pro sebe, vše pro věc.“, češtinu chtějí zdokonalovat, ,,býti především lidmi“

 

Otakar Březina

- původně učitel – samotář „šílenství metafor“

- vnímání všemi smysly, podobně jako Baudelaire, je mystický a tajemný

Sbírka Tajemné dálky

Báseň Mrtvé mládí - smutný pocit, svůj život přirovnání ke starému piánu, které nehraje. Smutná vzpomínka na dětství

Sbírka Svítání na západě

Báseň Stavitelé chrámů - mají to být básníci, umělci, filozofové, lidé kteří utvářejí duchovní hodnoty ve světě. Umělci jsou věční snílci, idealisté, mají velké představy, chtějí něco dokázat pro lidstvo, básně velmi složitě, plná symbolů, metafor, jsou až tajemná, mystická. Literární historikové ho někdy nazývají nekatoličtějším básníkem mimo katolickou církev.

 

 

 

J.S. Machar

- generální inspektor armády ve Vídni, kde strávil 30. let

román Magdaléna hl. hrdinka Lucy, která nemůže najít práci a všichni ji připomínají, že pracovala v nevěstinci. Pro všechny je špatná. Lucy se zamiluje a vypadá, že začne žít nový život, jenže její nový přítel, kterému její minulost nevadí umírá a Lucy nezbude nic jiného než, že se vrátit do nevěstince. (Stejný osud Máři Magdalény)

Sbírka Tristium Vindoboda - (žalozpěvy z Vídně), stýská se mu po Čechách, kritika politické a společenské situace (spojitost s Ovidiem) – politická lyrika

Sbírka Svědomí věků – sleduje, jak se vyvíjela lidská morálka

 

Antonín Sova

„básník podzimu“, studium práv, ale knihovník

Báseň Slunce, ó Slunce, mohlo by někdy zapomníti? - žlutá tráva, rudý jeřáb X mlhy olovnatých mraků. „Umírající krajina, skvrnaté háje, vybouřené vášně. Jedna z nejkrásnějších básní o podzimu. Líčí přírodu sugestivně, básnění lačných smyslů, srovnáván s Máchou (májová příroda)

Báseň Ještě jednou se vrátíme - symboly  šeřivé stříbro, prudce voněl květ, intenzita dětství, hýřící barvy (na podzim). Vzpomínka na dětství.

Báseň Přání mladosti – bezprostřední dojem z letního večera a chce si uchovat tento pocit do budoucnosti

 

Protispolečenští buřiči

 

Viktor Dyk

Absolvent práv, ale byl často za politickou činnost vězněn , po roce 1918 vzniku republiky byl redaktorem národních listů. Předpověděl si vlastní smrt v básni „Soumrak u moře“

novela Krysař - Nechal se inspirovat staroněmeckou pověstí. Do starého německého města přichází bezejmenný muž, o kterém se ví, že má kouzelnou píšťalku, která je schopná vyhnat z města krysy. Během svého pobytu se zamiluje do Agnes, proto zůstává dále ve městě, navíc mu nechtějí radní zaplatit.V hostinci poznal člověka jménem Faust, který mu radí, aby se spolčil s ďáblem, aby se mu upsal a mohl žít s Agnes. Odmítá. V té době se Agnes zmocní její bývalý milenec Kristián. Ona se přiznává, že je těhotná a protože ji všichni opustili tak skočila do řeky. Krysař je naprosto zoufalý a začne hrát na svou píšťalku, místo krys se zbíhají měšťané  jsou omámeni kouzlem píšťalky, něco jim našeptává o krásném životu, ale cesta vede skrz propast. Poslední se do propasti vrhá Krysař. Trestu ujdou Jorgen Sepp, který je prostoduchý, rybář, velmi těžce chápe  se zpožděním dochází k propasti, ale zastaví ho hlas dítěte, tím se vrací do reálného života a je zachráněn

Milá sedmi loupežníků – milenka vraždí ze žárlivosti, postupně zabije všechny

Sbírka Devátá vlna – zde si předepsal svou smrt, umřel přesně podle této sbírky

 

František Gellner

Studoval vysokou školu ve Vídni, hodně cestoval Paříž, Mnichov, Drážďany, stal se redaktorem lidových novin a také maloval a měl pár výstav.

Sbírka Po nás ať přijde potopa

Báseň Po nás ať přijde potopa - vyjadřuje pocit člověka, který je velmi citlivý, ale který chce žít naplno, nechce ztratit jediný den.

Báseň Přetékající pohár - má symbolizovat společnost, city lidí, potřebu sdělit něco, strávit čas v příjemné společnosti

Báseň Bercesti – velmi ironická až sarkastická. Chtěl šokovat svými básněmi jsou v nich pocity zbytečného člověka

 

Fráňa Šrámek

Jako mladý se ocitá ve vězení, účast ve válce, po válce se už politicky neangažuje

Báseň Splav – vnímání všemi smysli, sedí u splavu a mluví o své dívce, kterou miluje

sb. Života bído, přec tě mám rád - název této sbírky přesně vystihuje Šrámkův životní postoj

- román - Stříbrný vítr - jsou to pocity hl. hrdiny, gymnazisty Jana Ratkina

Jan je citlivý, mnohdy vznětlivý. Spory s otcem, na druhé straně se projevuje jeho citlivost. Zastane se spolužáka Staňka, protože má pocit, že mu všichni ubližují. Nakonec pozná, že není dobrý člověk a tak se neustále zklamává. Chce zažít první milostnou zkušenost. Přesto odolá vdově Haurové. Do toho mu onemocní maminka. Má pocit, že se všechno proti němu spiklo, dokonce uvažuje o sebevraždě. Všechno se nakonec začne zlepšovat, maminka se uzdravuje, seznamuje se s jednou dívkou, která je ale prostitutka. Ale nakonec nedojde k žádnému sexu. Jeho přítel Zach onemocní nakažlivou chorobou, je vyhozen z gymnázia. Opět zklamání. Ujímá se ho mladý profesor Ramler, který mu rozumí. Ratkin se pak opět zamiluje do Aničky Karáskové. Nejdříve se ji líbí, že ji Jan píše básničky, ale pak je tím znuděná. Zase se zklamal, ale profesor se stává jeho přítelem, proto se z toho nehroutí. Pochopil, že život je takový, e ta bolest, zklamání k životu patří a tehdy dospěl. Pro Ratkina je stříbrným větrem smysl života, něco co hledáme, nové zkušenosti.

Mládí má zápasit, má i krvácet z ran, musí i leccos ztratit, jen když slyší z dálek svůj stříbrný vítr.

- drama - Měsíc nad řekou - hl. hrdina Jan Hlubina. Na gymnáziu mu říkali orel, jenomže nebylo tomu tak v životě. Brzy se oženil s praktickou ženou, měli spolu dítě, nešel ani na vysokou školu. Jeho spolužáci zatím lékaři, právníci, úředníci. Hlubina má jen obyčejné papírnictví a v ničem nevyniká. Chce aspoň napsat román Měsíc nad řekou, ale nikdo jej nechce vydat. Koná se sraz abiturientů (gymnazistů). Dcera Slávka a manželka se bojí, že to pro Hlubinu skončí špatně, jak to na něj zapůsobí. Hlubina se setkává se svým spolužákem Rožkotem, který přijíždí se svým synem Vilim. Vili a Slávka se seznámí. Hlubina se vezme přípitek a odsuzuje to mládí, tu ztřeštěnost, poděkuje své ženě za spokojený život. Mezitím se setkávají Vili a Slávka v noci u řeky. Svítí měsíc a pro oba to je zážitek. Slávka je okouzlena i když je starší než Vili a brzy se z toho vzpamatuje a uvědomí si, že je jiná než Vili. Je trošku jinde i vlivem rodičů. Rodiče se vrací z večírku, najdou mladé spolu, málem se pohádají. Slávka vše vysvětlí a dojde k usmíření.

Námětem je opět hledání smyslu života a priority.

 

Petr Bezruč (pseudonym, původní jméno Vladimír Vašek)

- syn Antonína Vaška, gymnazijního profesora, organizátor kulturního života v Opavě např. Matice Slezska

- Antonín jeden z prvních, který upozornil na nepravost rukopisů (Zelenohorský, Královedvorský)

- časopis Čas - objevili se verše podepsané P. B., později Petr Bezruč, šéfredaktor

- 2 verze pseudonymu - podle ženy nebo, že za nás bojoval ústy, bez rukou

- ,,slezský bard“ = mluvčí slezského lidu

sb. Slezské písně- prvně vyšli v roce 1909, jeho celoživotní dílo

b. Červený květ - přirovnává kaktus ke slezskému lidu, který je taky drsný, ostrý (směsice Čechů, Němců, Poláků), ale v jádru je dobrý, krásný a ušlechtilý - důkazem je ten červený květ, který vykvete na kaktusu.

b. Kantor Halfar - má to ráz balady - lyrickoepický žánr s tragickým koncem

Halfar učí v Těšíně děti a mluví na ně česky, což není dovoleno. Nemá stálé místo, pořád dostává vyhazov. Jeho milá na něj nechce pořád čekat, protože nemá místo a tak nemá peníze a tak ho po 10 letech opouští a vdává se za jiného. On je smutný, opíjí se v hospodě. Jednoho dne spáchá sebevraždu a paradoxně získává stálé místo - na hřbitově v rohu u zdi (sebevrazi)

b. Maryčka Magdónová - často slezské nářečí

 Starý Magdón šel opilý z hospody, zakopl a rozbil si lebku. Maryčka plakala, protože ji zemřel otec. Záhy přišla i o matku, která musela jít pracovat do dolu a vůz plný uhlí ji zavalil. Maryčka byla nejstarší z 5 dětí, teď jsou všichni sirotci. Byla zima, tak šla Maryčka krást dřevo na soukromý pozemek a zatknul ji četník, protože ji polesný udal. Nakonec skočí do řeky a umírá.

 

Stanislav Kostka Neumann

V 5 letech mu zemřel otec, vychovávala ho matka s dcerou, byl ovlivněn dekadencí, postupně přecházel k anarchismu

Sbírka Satanova sláva mezi námi – jediné východisko vidí v satanovi, neví co dál

Kniha lesů, vod a strání – sbírka přírodní lyriky, básník se dal okouzlit krásou, vůní a barvami, v díle je skryta podstata přírody jako roditelky všeho živého, rozporuplností a harmonie vznikání a zanikání, což je i princip lidského života

Nové Zpěvy – okouzlení prostředím velkoměsta, práce, vynálezů a techniky, je v duchu civilismu

Rudé zpěvy – proletářská poezie, básník se ztotožnil s očekávanou proletářskou revolucí , která podle něho nastolí spravedlivější řád

Krel Toman

Nepokojný tulák Holandsko, Anglie, Francie navštěvoval anarchistická hnutí, redaktor národních listů

Sbírka Měsíce – přírodní lyrika, vždy vychází z konkrétní situace

Sbírka Torzo života – erotická lyrika, sentimentální pijáci