Jdi na obsah Jdi na menu
 


SATIRA A HUMOR - 1.ČÁST

30. 3. 2009

SATIRA A HUMOR V ČESKÉ LITERATUŘE

Satira:

-          literární žánr, jež útočí na nedostatky společnosti, zesměšňuje záporné stránky života, vysmívá       se lidským vlastnostem

-          vzniká již v antice

-          původně posměšná báseň -> později lit. dílo

-          pomocí ironie, nadsázky, alegorie, sarkasmu, vtipu

-          využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti

 

Humor:

-          forma vtipného vyjadřování, které klade důraz na polehčené vyjádření skutečnosti, nevázaného rázu

-          snaží se vystihnout humorně lidskou povahu či společnost

-          autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem

 

Epigram

-          z řeckého epigramma - nápis (na domě, pomníku, ...)

-          stručná, satiricky vyhrocená báseň

-          v Římě Martialis

-          u nás Borovský - útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury

 

Historie

- v antice - Petronius Arbiter (satirický román Satyricon)

- později Erasmus Rotterdamský - (Chvála bláznovství - 80 rozmluv o soudobých poměrech)

 

paskvil - zesměšňuje určitou osobu nebo instituci

parodie - zesměšňuje dílo jeho napodobením, ale nedůsledným

travestie - zpracovává vznešený námět přízemním, směšným způsobem

 

světová satira - Aristofanes, Reabelais, Swift, Moliére,Voltaire

 

v      od 14. století až po dnešní dobu.

 

Hradecký rukopis

Sociální satiry:

Satiry o řemeslnících a konšelích

-          7 satir

-          odsuzována nepoctivost a nesvědomitá práce řemeslníků  a kritizována úplatnost konšelů

 

Desatero kazanie božiech

-          o hříších

-          bajka O lišce

 

Podkoní a žák

-          žákovská satira

-          vtip a humor

-          student a sluha se přou o své postavení, jejich spor zůstává nevyřešen a končí rvačkou

-          nemají si co vyčítat, humorné líčení lidského charakteru

 

Píseň veselé chudiny

 

Mastičkář

-          zesměšňování středověkého trhu

-          drama

-          zlomek velikonoční hry (latinský podklad)

-          vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo

-          tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše

-          tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky

 

SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC

dílo Nová rada, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout, ideál panovníka podle představ vysoké šlechty

 

v      husitství:

 

Budyšínský rukopis

-          jediná kritická satira této doby

-          obsahuje skladby: Žaloba koruny české, Výtka koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou

 

v      renesance a baroko:

 

BOHUSLAV HAŠISTEJNSKÝ Z LOBKOVIC

Satira ke svatému Václavu

 

JAN ÁMOS KOMENSKÝ

Jeho kritický až satirický pohled v jeho slavné trilogii Labyrint světa a ráj srdce

-          svět je zde vyobrazen jako město, kterým prochází poutník (sám autor) za doprovodu Vševěda Všudybuda a Mámení Mámila (symbol lidské pohodlnosti

-          poutní si má ve městě vybrat povolání. Město je rozdělené dle stavů.Při procházení mu Mámení nasadí růžové brýle, přes které poutní vidí vše v tom nejlepším stavu, ale z pod nasazených brýlí má možnost spatřit pravou tvář světa – jeho zkaženost

-          nakonec se obrací k ráji svého srdce a na víru Boha

 

ČELJAKOVSKÝ

Ohlas písní českých

-          žertovné satirické básně

 

v      národní obrození:

- zejména divadelní frašky

 

VÁCLAV KLIMENT KLICBERA

-          rodák z Chlumce nad Cidlinou, profesor v Hradci Králové a Praze

-          psal hry rytířské i historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze současnosti

-          autor veseloher – Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Zlý jelen

-          historický námět – Soběslav, kníže české

 

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)

-          narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka a krejčovského mistra

-          studoval filozofii v Praze, působil u kočovné divadelní společnosti, vstoupil do služeb vojenské správy, řídil představení Stavovského divadla

-          bouřlivých událostí let 1848-1849 se účastnil jako novinář a spisovatel, redaktor časopisu Květy

 

a) povídky:
Rozina Ruthardová

Dekret kutnohorský

historické povídky z české minulosti

Rozervanec

polemika s romantickým životním postojem

v povídce Tyl zpodobňuje básníka Máchu

 

b) próza současná:

Poslední Čech

novela

ostrá kritika kvůli sentimentalitě, dramatická tvorba

Hudební dobrodruzi, Bláznivý houslista, Pouť českých umělců

tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když je nenašli ve vlasti

Rozervanec

povídka

polemika s romantickým životním postojem

v povídce Tyl zpodobňuje básníka Máchu

 

c) dramatická tvorba

Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera

Báchorky

řešení současných problémů

sociální kritika

Strakonický dudák

pohádkové hry se zpěvy

výchova k vlastenectví

ústřední postavou Švanda dudák, ztělesňující kladné i záporné vlastnosti českého člověka (citovost a podnikavost – vrtkavost, touha po zbohatnutí), zvláštní postavení ve hře mají pohádkové bytosti, dodávají hře poetické kouzlo a symbolizují lidový názor, že přírody tvoří jednotu s člověkem, dále postava Kalafuny, Korduly, Dorotky a Vocilky

zfilmováno

Tvrdohlavá žena

hra

odpor proti novým projevům feudálního útlaku

 

d) historické hry

Kutnohorští havíři

sociální drama

Jan Hus

Tyl vkládá Husovi do úst program revolučního roku 1848, požadavky a cíle národa v soudobém boji

Jan Žižka z Trocnova, Bitva u Sudoměřic

 

 

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821-1856)

-          narozen v Borové u Přibyslavi, pocházel ze zámožné kupecké rodiny, studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, filozofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře, odpor proti církvi a četba zakázaného Husa pod lavicí– vyloučen

-          odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zklamán carským režimem, když ale poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy

-          po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus, stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy - čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám kdysi zastával

-          roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek, kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem

-          vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly Kutnohorské, Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby, v Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ")

-          vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického systému, báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého, v nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve.

Obrazy z Rus

-          nedokončený cyklus obrazů lidí, poměrů

-          první dílo, po návratu z Ruska

-          kritika Tylova Posledního Čecha - žádá realismus v nár.životě

-          realistická metoda, vlastní postřehy z Ruska
 
Církvi, Múzám, Vlasti, Králi, Světu

-          epigramy - kritika církve, byrokracie, státu, šlechty rozdělení

-          redaktor Pražských novin, Národních novin

 

Tyrolské elegie

-          žalozpěvy, vychází z vlastních prožitků

-          veršovaná elegiky laděná satira, elegie = žalozpěv, ironie, paradoxy

-          popisuje své zatčení rakouskou policií a odvoz do vyhnanství, při cestě přes Alpy se splašili koně a policajti ze strachu  z kočáru vyskákali a tak se on v podstatě odvážel do vyhnanství sám

-          opovrhuje vládou, absolutismem

-          sám řídí kočár=výsměch neschopnosti rakouské policii

-          je nejen obrazem tragédie lidské, osobní, ale i národní, neboť pod rakouským dohledem byl celý náš národ, autor se tak věcně i alegoricky vzpouzí a vysmívá státu, policii, pokrytectví, církvi

-          pro dílo je příznačná situační a jazyková komika, srozumitelnost a jednoduchost sděleni

8 zpěvů:

         v první části rozmlouvá s měsíčkem, kdy mu vypráví, co se přihodilo

         v druhém zpěvu popisuje noční zatčení, kdy byl ve 3 hodiny ráno vyburcován tzv. říšskou komisí, která mu přinesla dopis od rakouské vlády schvalující jeho zatčení a internaci

         třetímu zpěvu je věnováno rozebírání dopisu – Havlíček pojal dopis jako ironický vtip „přátelský Bachův čin X projev vůle“

         čtvrtý zpěv pojednává o radách, které mu dal před cestou hlavní dráb Debera – ironické konstatování

         pátá část zachycuje loučení s rodinou

         šestá část je již o cestě kolem borovského kostela, vzpomínky na dětství

         cesta pokračuje v sedmém zpěvu, Havlíček si stěžuje, že musí pořád mazat a přepřahat, ale oceňuje, že mu stráž koupila víno

         v předposledním zpěvu dochází ke splašení koní, Havlíček s nimi sám dojede do hospody a tam čeká na četníky, kteří se cestou nachladí = vláda, policie není schopná ukočírovat kočár, natož pak zemi

         v posledním zpěvu konstatování, že je v Brixenu vězněn a hlídán

 

Král Lávra

-          napsal v Brixenu

-          zpracováno na námět staré irské pohádky

-          o králi s oslíma ušima, jenž vládl moudře,ale každý rok, když se holil, popravoval holiče, aby jeho chybu neprozradili; jednou si vylosoval osudnou zakázku i mladý Kukulín; jeho matka však uprosila krále o milost pod podmínkou, že si Kukulín nechá tajemství pro sebe a bude krále holit do smrti. Kukulín přijme, ale po čase se začne trápit, že to co ví, nemůže nikomu říct. Matka mu poradí, aby šel za oustevníkem do lesa, který mu poradí, co si počít. Dostane se mu rady, aby své trápení pošeptal do vrby(lípy), že se mu uleví. A tak se i stalo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když tam jeli hudebníci, basista zjistil, že ztratil kolíček od basy. Tak ho vyrobil ze lípy , ale basa začala na bále vyhrávat, že má král oslí uši. Po té si král uši přestal schovávat a poddaní si časem zvykli.

 

Křest svatého Vladimíra

-          satirická skladba, zdánlivě z historie ruské pro oklamání cenzury

-          pokřestění Rusi

-          hyperbola, groteskno, lidový jazyk, pravidelný rým a téměř písňový rytmus, hovorové výrazy, vulgarismy

-          odsouzení absolutismu