MATURITNÍ OTÁZKY

Karel Havlíček Borovský

 Studoval filosofii, chvíli i v kněžském semináři. Novinář, básník, spisovatel a politik. Vychovatel v Rusku. Redaktor Národních novin. Založil vlastní časopis, který byl přílohou národních novin Šotek – psal epigramy. Byl radikální, sledován policií a u soudu. Odchází do Kutné Hory. Časopis Slovan – kritika absolutismu a vlády. 16. Prosince 1851 ve 3 hod. ráno násilně odvezen do Brixelu. Vrací se po 4 letech. Údajně měl dceru Zdenku.

Tyrolské elegie – Popisuje své zatčení v roce 1851. Pomocí ironie a sarkasmu promlouvá k měsíci. Paroduje lidovou píseň sviť měsíčku po lehoučku. Ironicky nazývá předsedu vlády doktorem. Vše vrcholí osmým zpěvem. Splašily se koně, hlídka vyskočila, on musel koně kočírovat sám a počkal na hlídku v hospodě.

Křest svatého Vladimíra – Je nedokončená. Hodně zlidovělá. Car Vladimír nařídí bohu bouřek Parunovi, aby na jeho svátek zaburácel. Perun se rozzlobí, přestane Vladimírovi sloužit. Perun je zatčen. Předán k vojenskému soudu a popraven. Po jeho smrti zavládne chaoz. Lidé se nemají koho bát. Je vypsán konkurz na nového boha. Církve se předhánějí.

Král Lávra – Na motivy Irské legendy o králi s oslími ušima. Útok na Ferdinanda Dobrotivého. Král Lávra má oslí uši. Holiče co jej stříhali nechá zabít. Přijde Kukulín. Před popravou prosí jeho matka krále, aby jej nepopravil. Kukulín musí slíbit, že to nikomu neřekne. Jemu to nedá a zašeptá to do staré vrby. Jdou kolem muzikanti. Basista potřebuje kolíček, tak si jej vyřeže z vrby. Basa to na králově slavnosti vyhraje. Nikomu to nevadí – k ničemu nedojde.

Epigramy – Krátký básnický satiristický útvar, který má útočit na nějaké nedostatky.

A)      Kritický realizmus u autorů jako K.V.Rais, T.Nováková, A.Stašek, bratři Mrštíkové, A.Jirásek, Z.Winter

K.V.Rais

ZAPADLÍ VLASTENCI-hl. hrdina Karel Čermák à neměl moc hezké dětství à rodiče skoro nepoznal, vychoval ho dědeček (venkovský učitel), když dědeček umřel musel odejít ze studií a přijal práci pomocného učitele u učitele Čížka na vesnici v podrkkonoší. Karel chce učit má z toho obavy, ale pan Čížek je v k němu velmi hodný. Dále je k němu milý i farář. Karel nadšený, protože vesnice žije kulturně, pořádají se koncerty. Farář má schovanku Albínku. Karel se s Albínkou do sebe zamilují, ale lásce nepřeje jedna vdova, která Karlovi nadbíhala a dělá vše proto, aby ti dva spolu nebyli. Pomluví Karla, že pravý otec Albínky ji pošle do Prahy. Aspoň si dopisují. Pánem kraje nastupuje nový hrabě a na počest toho je oslava. Karel zde potká člověka, který mu poví příběh jeho matky a kdo je jeho pravým otcem. Má to být školní inspektor, který je již v penzi a když se dozví, že Karel je jeho syn tak ho ranní mrtvice. Karel podědí nějaké peníze. Hrabě si Karla oblíbil a ten pak při návštěvě vesnice jmenuje Karla novým učitelem ve vedlejší vesnici. Vrací se Albinka à její otec už nevěří pomluvám a svoluje k sňatku

Tereza Nováková

DRASAŘ-Hl. hrdina je kněz. Pošle syna do kněžského semináře, poznává pátera Krále, který v něm probudí vlastence. Drasař miluje Minu. Uvědomil si, že se na kněžskou dráhu nehodí, nakonec onemocněl („souchotiny“). U řádů si vymáhá 1 rok dovolené, odjíždí se léčit do Uher, během roku ho Miko opustí, zhořel mu dům v Poličce. Zklamaný, přestoupí k evangelikům a jde učit v malé vesničce. Narodila se mu nemanželská dcera, matka při porodu zemřela. Za to musí odejít ze školy. Odstěhoval se do nejchudší chalupy k duševně choré ženě à mají syna, během krátké doby umírá

Alois a Vilém Mrštíkové

  Byli učitelé, Alois se stal ředitelem. Vilém spisovatel a překladatel.

MARYŠA-Dcera bohatého sedláka. Má ráda Francka, který je chudý a syn domkářky. Francek je odveden na vojnu. Otec přinutí Maryšu k sňatku s Vávrou. Manželství je nešťastné. Dává najevo, že Vávru nemá ráda. Vávra má dluhy. Maryša chřadne. Po dvou letech se vrací Francek, naléhá na Maryšu, aby obnovili vztah. Maryša nechce. Vávra zbije Maryšu. Maryša se vrací k Franckovi, Vávru zabije (otráví). Maryša má utéct do Brna s Franckem.

POHÁDKA MÁJE- autorem jen sám Vilém

  Rýša Gregor, jezdil na prázdniny ke svému strýci. Zde se seznámil s Helenkou. Studuje v Praze práva, žije bouřlivým životem, studia mu moc nejdou. Rodiče jsou nešťastní. Strýc jej vezme k sobě na nápravu. S Helenkou se sblíží, ta je naivní, žije na samotě, má jen tatínka. Rýša ji bere jako povyražení. Poví ji o své bytné, se kterou měl poměr. Helenka se urazí. Rýša ji nechce odprosit. Ostatní také nechtějí, aby jejich vztah pokračoval. Rýša musí odjet. Před odjezdem se prochází krajem. Vzpomíná na svou pohádku máje. Uvědomuje si, co pro něj Helenka znamená. Potká ji. Dlouho ji přemlouvá. Helenka podlehne a vše končí svatbou.

Alois Jirásek   

Narozen v Hronově – literární festival. Vystudoval historii. 15 let učil v Litomyšli. Angažoval se i v politice. Sepsal Manifest Českých spisovatelů

Temno – napsán v r. 1913. Kritika Jezuitů. Zmínka o Janu Nepomůckém. Pronásledování stoupenců Jednoty Bratrské. O cenzorovi Antonínu Koniášovi. Román popisuje krutost doby po Bitvě na Bílé hoře, od té doby se jí říká doba Temna.

Psohlavci – Chodsko, konec 17. stol. Vládne zde jistý Lominger, kterému říkají „Lomikar”. Žije pro svou rodinu, nechce jít do žádného sporu, i když je o to žádán. Chodové ztrácí všechna práva. Vysílají do Vídně poselstvo a chtějí se odvolat. Doma přestávají pracovat. Kozina se jim snaží vysvětlit, že je to hloupost. Dělají protesty. Lomikarovi se ve Vídni podaří podplatit úředníky – poselství bylo zbytečné. Sedláci se vzbouří a táhnou na zámek. Někteří jsou zatčení, někteří podepíší poslušnost a jsou propuštěni. Nepodepsal pouze Kozina a jeho strýc. Soud je odsoudil na rok žaláře, ale Lomikar chce smrt oběšením. Jeho strýc umře ve vězení. Kozina je 26. Listopadu 1695 popraven. Těsně před popravou vyzve Lomikara na boží soud. 27. Listopadu 1696 je Lomikar zraněn a umírá. 

 „Lomikare, Lomikare do roka a do dne tě vyzívám na boží soud”.

F. L. Věk – Je to 5-ti dílný román podle skutečné události. F. L. Hek skutečně žil a je pochován v Letohradu.

Lucerna – má to být dramatická báchorka.

  Mladá krásná kněžna nařídí zdejšímu mlynáři, který se jí líbí, aby ji doprovodil do jejího lesního zámečku. Jenže mlynář miluje svou Haničku a odolává kněžně. Chtějí jej začarovat i pohádkové postavy – vodníci. Jeden z nich Michal totiž usiluje o Haničku. Mlynář je zdatný a vše dobře dopadne.

Zikmund Winter

  Dodržuje historické skutečnosti, zastaralé a těžkopádné texty

Mistr Campanus – Podle skutečného hrdiny Campana Vodňanského Odehrává se to v době po Bitvě na Bílé hoře. Je rektorem pražské univerzity Univerzita má být pokatoličtěna Jezuity. Campanus je člověk čestný, spravedlivý, ale katolík není ani být nechce. Aby zachránil univerzitu dává se ke katolíkům. Bylo to zbytečné, byli popraveni čeští páni, mezi nimi i jeho přátelé. Začíná chřadnout a páchá sebevraždu

Dramata L.Stroupežnického, G.Preisové, Mrštíků,

Ladislav Stroupežnický

  Dramatik a dramaturg Národního divadla.

NAŠI FURIANTI – Jihočeská vesnička, v hospodě se řeší, kdo bude ponocným. Dva kandidáti. Krejčí Fiala a zasloužilý voják Bláha. Každý z nich má někoho za sebou. Fiala sedláka Dubského a Bláha Buška. Vesnice je rozhádaná, objeví se výhružná cedulka podepsaná Bláhou. Cedulku napsala potrhlá Kristýnka. Nový konflikt. Vašek Bláha chce odejít na vojnu, protože si nemůže vzít Verunku Buškovou. Habršperk přinutí Buška a Dubského ke smíření. Zjistil, že Bušek je pytlák. Naši furianti se smíří, ponocným se stal Bláha. Vše končí svatbou Vaška a Verunky.

Gabriela Preissová

Provdala se do Hodonína, jenž ji očaroval. Dramatička, ale psala i povídky.

GAZDINA ROBA -  Mánek je ze statku a miluje Evu. Mánkova matka má pro něj jinou nevěstu, zajde za Evou, urazí ji, ona se vzdá Mánka. Na truc si veme starého kožišníka Samka. Mánek si vezme bohatou nevěstu. Manželství nejsou šťastná, stávají se milenci a rozhodli se utéct do Rakouska. Eva naléhá, aby se Mánek rozvedl. Ten ale slaboch

. Eva neví co dál a tak spáchá sebevraždu (skočí do Dunaje).

I.Olbracht

český prozaik, novinář a publicista

narodil se v Semilech

syn A. Staška, který byl advokát a spisovatel

Ivan Olbracht je pseudonym - vlastním jménem se jmenoval Kamil Zeman

studoval gymnázium, studia nedokončil

stal se novinářem v různých časopisech a novinách (např. Právo lidu nebo Dělnické listy)

účastnil se 3. internacionály - byl nadšen pro myšlenky komunismu

Markéta Lazarová - Kozlík měl 8 synů a 9 dcer - všichni se stali loupežníky. Král proti nim vyslal vojsko. Loupežníci zajali německého knížete Kristiana, který se zamiloval do Kozlíkovi dcery Alexandry. Jeho syn Mikuláš Kozlík unesl Lazarovu dceru Markétu a vzal si ji za ženu. Kozlíkova tvrz je vypálena a oni jsou hnáni a pronásledováni vojáky. Při boji vojákům podlehnou. Kozlík je zajat, Lazar se setká s Markétou - ta se však zamilovala do Mikuláše. Také Kristián se setká s otcem a opouští uraženou Alexandru. Sám se pak z nešťastné lásky pomátne a Alexandra ho ze vzteku zabije. Loupežníci se chystají osvobodit Kozlíka, to se jim však nepodaří. Jsou zajati a popraveni. Alexandra je ve vězení, Markéta odchází na čas do kláštera. Paní Kateřina s dětmi se snaží uprchnout, je však prozrazena zlým mlynářem a mlynářkou a ocitne se také ve vězení. Alexandra tam porodila syna a spáchala sebevraždu. Markéta vychovává jejího i svého syna Václava, aby oba rody nevymřely.

M.Majerová

spisovatelka, novinářka, kritička

Havířská balada – obraz hornické bídy

Robinsonka – vypráví o dospívající dívce Bláže, která se po maminčině smrti musí naučit samostatnosti a práci v domácnosti.

Siréna – Líčí na osudech čtyř generací rodiny Hudců třídní uvědomování a formování dělnictva na Kladně. Důvěrnou znalost prostředí autorce upřít nelze, stejně tak i znalost kladenského nářečí a hornické mluvi.

Marie Pujmanová

Pacientka doktora Hegla – řeší problematiku společenského postavení svobodné matky

Život proti smrti – zobrazuje českou společnost od 20.let pře hospodářskou krizi, okupaci republiky, zahraniční i domácí odboj až po osvobození. Autorka se v prvním díle ( umělecky nejvíce ceněném ) věnuje hlavně názorovému přerodu zprvu naivního dělníka Ondřeje Urbana v revolucionáře. Inspirací k postavě podnikatele Kazmara byl T.Baťa, v líčení Úlů kde Ondřej pracuje, lze odhalit autorčinu znalost prostředí Baťovy továrny ve Zlíně.

Karel Čapek

Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Studoval gymnázium v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka.

  Povídky z jedné kapsy – (1929)  Povídky z druhé kapsy – (1929), jde o povídky s detektivní tematikou. Jejich příběh je podáván humornou formou. Hrdina většinou není velký zločinec, ale malý zlodějíček, také kriminalista je obyčejný člověk. V těchto dílech jde především o vystižení různých typů osob.Apokryfy – (1932), povídky

Válka s mloky – (1936) Protifašistický román, alegorie. Lidé objevují zvláštní tvory – mloky, inteligentní živočichy, které lidé začnou cvičit jako levnou pracovní sílu. Mloci se však vzbouří, začnou organizovat svůj vlastní stát, zvolí si svého vůdce a žádají pro sebe „životní prostor“. Vše spěje nevyhnutelně k válečnému konfliktu.

Loupežník – (1920, zfilmováno v roce 1931), komedie zabývající se vztahem mladé a starší generace. Loupežníkem je student s pověstí lehkovážného mladíka, který se zamiluje do dcery svého profesora, který o jejich lásce nechce ani slyšet. Loupežník nakonec využívá nepřítomnosti rodičů a zamkne se se svou láskou v jejich domě a odmítá je pustit dovnitř. Nakonec donutí pana profesora k přiznání, že mladá generace není tak špatná, jak si jeho generace představuje.  

R.U.R. (Rossum's Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti, 1920). V tomto vědeckofantastickém dramatu poprvé zaznělo slovo robot, které Čapkovi poradil bratr Josef. Čapek zde varuje před zneužitím techniky. Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Roboti postupně vykonávají stále více práce a lidi postupně degenerují. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi, nakonec vyvraždí všechny až na starého Alquista. Robotům hrozí zánik, protože nejsou schopni vyrábět sami sebe; po Alquistovi chtějí, aby zase objevil tajemství jejich výroby. Alquist se snaží všemožně zjistit informace o konstrukci robotů, dojde i na vivisekci. Mezitím se na scéně objeví roboti z poslední série, Primus a Helena, kteří mají některé lidské vlastnosti, jež ostatním robotům chybí. Alquist zjistí, že se milují, a požehná jim jako zakladatelům nového rodu.

Vladimír Páral

pseudonym Jan Laban (nar. 10. srpna 1932 v Praze) je český prozaik, jeden z našich nejúspěšnějších současných spisovatelů. Jeho tvorba však neměla vždy stejně dobrou úroveň, od nekompromisní pronikavé satiry k opatrné až triviální próze pod vlivem minulého režimu. Páral byl podle informací z Cibulkových seznamů i spolupracovníkem StB.

Narodil se v Praze, mládí prožil v Brně. Vystudoval obor chemické inženýrství na VŠCHT v Pardubicích a vystudovanému oboru se v Liberci a Ústí nad Labem věnoval až do roku 1967. Od roku 1972 pracoval i v ústeckém Severočeském nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Roku 1977 podepsal Antichartu. Od roku 1979 se živil jen literaturou. Od roku 1995 žije střídavě v Mariánských Lázních a Praze.

  Milenci a vrazi: Magazín ukájení před rokem 2000, 1969 - pro kulturní politiku normalizace nepřijatelný román psaný formou životopisů několika osob různého společenského postavení a glos z politického i kulturního dění; popisuje prostředí velkého ústeckého průmyslového závodu a tamní svobodárny; postavy mají symbolická jména a pohybují se v prostoru jednoho domu; modelová próza; protiklady; zfilmováno roku 2004 Viktorem Polesným

Katapult: Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje, 1967 - vyprávění o ženatém inženýrovi, ze kterého náhodné setkání udělá sňatkového podvodníka: naváže známost se sedmi ženami soužití s nimi střídá podle jízdních řádů

Profesionální žena: Román pro každého, 1971 - parodie na seriály o nezdolných ženách

Bohumil Hrabal

narodil v Brně-Židenicích a zemřel v Praze po pádu z okna v pátém patře nemocnice na Bulovce, ve které se léčil.

Jméno jeho biologického otce není uvedeno ani v jeho křestním listě. Když se jeho matka Marie provdala (1920) za Františka Hrabala, účetního v pivovaru v Polné a později správce pivovaru v Nymburce, ten přijal Bohumila za vlastního. Hrabal nebyl nikdy premiant a více než o učení se zajímal o pestré dění v pivovaru, zejména o Františkova bratra Josefa Hrabala (slavného Pepina), který „přijel na návštěvu a zůstal do smrti“. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. Roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece  v letech 1991 –1997  Sebrané spisy Bohumila Hrabala  v 19 svazcích.

Skřivánci na niti -  1959 (připraveno k vydání, které se neuskutečnilo, 1969 zfilmováno r. Menzlem,  ale okamžitě putovalo „do trezoru“)

Pábitelé -  1964 – sbírka povídek; Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí; v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel

Ostře sledované vlaky -  1964 – novela s tématem okupace, zfilmováno

Slavnosti sněženek -  1978 – povídky

Obsluhoval jsem anglického krále -  (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989, zfilmováno

Milan Kundera

je česko-francouzský spisovatel,  žijící od roku 1975 ve Francii a od konce 80. let píšící francouzsky. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu a jeho romány a eseje  výrazně přispěly k vývoji románu jakožto žánru. Na počátku své literární dráhy psal též básně, dramata a překládal.

Poslední máj -  1955 – Poema rozvíjející obraz pokoušení vězněného Julia Fučíka gestapáckým komisařem Böhmem z dobové mytologie

Majitelé klíčů: Hra o 1 dějství se 4 vizemi (premiéra Tylovo divadlo 29. dubna 1962, poprvé tiskem v časopise Divadlo listopad 1961, knižně 1962) – symbolistní drama o konfliktu měšťáctví a pokroku. Odehrává se ve 2. světové válce. Mladý architekt Jiří byl členem protifašistické organizace, prožil vyšetřování na gestapu a po propuštění se přiženil do maloměsta, kde žije v bytě rodičů své mladičké manželky, kteří na ni mají značný vliv. Potkává Věru, svou lásku z odboje, která je pronásledována, a Jiří tak řeší dilema, jestli jí pomoci a vystavit se nebezpečí. Ukryje ji, ale odhalí je domovník, který je chce udat gestapu. Jiří ho zabije a rodinu čeká poprava. Věra může odvést přes hory k partyzánům pouze Jiřího se ženou; jemu se však nepodaří ji odtrhnout od rodičů, před nimiž svůj požadavek nemůže vysvětlit, odchází tedy sám. Ideové vyznění dramatu bylo přijato rozporně.

Směšné lásky  - (podtitul tři melancholické anekdoty: Já truchlivý bůh**, Sestřičko mých sestřiček*, Nikdo se nebude smát), 1963

Žert -  1965 – román, tragický obraz deziluze hl. hrdiny ze série žertů, kvůli kterým se zaplétá do světa komunistických fanatiků a udavačů; nejprve je jeho nevinný studentský žert brán smrtelně vážně a je za něj pronásledován, touží se pomstít, ale odplata (svedení udavačovy manželky) se mine účinkem, protože je brána s povděkem (i udavač je jí nevěrný), celá situace je největší žert osudu. Zfilmováno Jaromilem Jirešem v roce 1968.

Škvorecký

Dětství prožil v Náchodě, kde také roku 1943 absolvoval gymnázium, po maturitě je pak pracovně nasazen jako pomocný dělník. Na univerzitu tak mohl nastoupit až po skončení války. Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě, pak přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie, kterou absolvoval r. 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší.

Roku 1951 získal doktorát a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní nastoupil jako redaktor do Státního nakladatelství krásné literatury (pozdější Odeon), od roku 1956 jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura; tu po skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel opustit, ale pouze se vrátil do nakladatelství. Spisovatelem z povolání se stal roku 1963.

Zbabělci -  (1948 – 1949, v Československu vydáno v roce 1958, román o období konce války v autorově rodném Náchodě očima „jazzového hejska“ Dannyho Smiřického, kritizuje předstírané vlastenectví místní honorace, usiluje o depatetizaci této doby)

Hříchy pro pátera Knoxe -  (1973 v Torontu, 1991 v Praze)

Detektivní trilogie:

Smutek poručíka Borůvky (1966)

Konec poručíka Borůvky (1975 v Torontu a 1992 v Praze)

Návrat poručíka Borůvky (1981 v Torontu a 1993 v Praze)