POČÁTKY A VÝVOJ SVĚTOVÉHO PÍSEMNICTVÍ DO POLOVINY 15.STOL. - 2.ČÁST
Sofokles (pravděpodobně 496 – 406 př. n. l.)
- uvedl na scénu třetího herce.
- jeho tragédie jsou často spjaty s městem Théby.
díla: Elektra
- v této tragédii zpracovává námět z Aischylovy Oresteie.
- zdůrazňuje v ní postoj Agamemnonovy dcery Elektry.
- ta je odhodlaná pomstít vraždu svého otce.
- Orestův čin hodnotí jako morálně správný.
Antigona
- odehrává se v Thébách.
- konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými pravidly morálky.
- v boji o trůn mezi Eteoklem a Polyneikem (bratři Antigony) » oba umírají.
- moci se ujímá strýc Antigony Kreon, který zakáže pochovat bratry.
- Antigona poruší příkaz Kreona a snaží se bratry pochovat.
- za to má být zazděna ve skalní hrobce.
- nepomůžou ani prosby Kreonova syna Haimona.
- Kreon chce dát Antigoně nakonec svobodu, ale už je pozdě, protože mezitím se Antigona oběsí.
- Haimon se probodne mečem a jeho matka poté spáchá sebevraždu.
- žádá bohy o usmrcení.
- Kreon je potrestán věčnou samotou.
- vše končí zpěvem sboru o velké ceně odvážného člověka.
Král Oidipus
- odehrává se v Thébách.
- Oidipus zabije svého otce a stane se manželem své matky Iokasty, která netuší, že si bere svého syna.
- na přání poddaných se Oidipus a Iokasta vezmou.
- Iokasta se doví, že si vzala svého syna a spáchá sebevraždu.
- když se to Oidipus doví, propíchne si oči sponami od Iokasty – oslepí se.
- odchází do vyhnanství a říká, že bude čekat na smrt za to, co provedl.
Euripídes (480 – 406 př. n. l.)
- byl ovlivněn nastupujícím racionalismem a individualismem.
- polidšťuje své hrdiny.
- jeho hry jsou prvními pokusy o psychologická dramata.
- omezil úlohu sboru, kladl důraz na jednotlivé scény dramatu.
díla: Médeia
- odehrává se v Korintu.
- Médeia (komplic bratrovy vraždy), zradí otce, aby se k moci dostal její manžel Iáson.
- Iáson chce Médeiu opustit.
- Médeia má být vykázaná ze země a poté se rozhodne pomstít.
- pošle Iásonově nevěstě Glauce otrávené šaty, které zabijí ji a jejího otce.
- Médeia se rozhodne zabít své syny.
- morálně obviňuje Iásona.
- usedá do dračího vozu Boha Hélia a odlétá do Atén s mrtvolami svých synů. (Hélios byl její dědeček)
Podobné hry – Elektra – hl. hrdinka stejnojmenného dramatu je tentokrát zobrazena jako
labilní žena a Orestův čin posuzuje jako vraždu.
Komedie = řecky „kómódiá“ – šaškovský zpěv. Je to dramatický žánr, ve kterém jsou dějový
konflikt i role jednajících postav pojímány komicky. Komedie se vysmívá
lidským vadám, negativním vlastnostem charakteru a končívá smírným
rozuzlením.
Aristofanes (pravděpodobně 446 – 388 př. n. l.)
- napsal asi 44 komedií a zachovalo se jich 11.
- útočné komedie – kritizuje politiku, morálku.
- vyjadřuje odpor k válkám.
- jeho díla např. Žáby, Jezdci, Ptáci.
dílo: Žáby
- bůh Dionýsos se trápí tím, že zemřeli Aischylos, Euripídes, Sofokles atd.
- rozhodne se z podsvětí vybrat jednoho, kterého zase přivede na svět.
- srovnává Aischyla a Euripída.
- vše končí tím, že původně nechtěný Aischylos je povolán na svět.
Jezdci – o úplatkářství a vrtkavosti athénského lidu.
Ptáci
- fantastický příběh athénských občanů, kteří uskutečňují svou vidinu lepšího světa v ptačím státě.
Řečnictví (Rétorika)
Demosthenes (384 – 322 př. n. l.)
- proslavil se útočnými řečmi proti Filipu Makedonskému, který se snažil o nadvládu nad Řeckem.
- tyto útočné řeči se nazývají „filipiky“.
Filozofická próza
Sokrates (469 – 399 př. n. l.)
- ovlivnil nejvýznamněji athénské myšlení.
- se svými žáky začal užívat metodu dialogu, v němž srovnáváním různých názorů dochází k obecně platným soudům.
Platon (427 – 347 př. n. l.)
- byl žákem Sokrata.
- Platonova filozofie vychází z nauky o světě idejí.
- tento svět je neměnný, dokonalý a existuje nezávisle na našem reálnem světě.
- až on zapsal Sokratovské dialogy v dílech Faidros (o kráse a idejích) a Symposion (o lásce).
díla: Ústava
- představa o fungování státu.
Aristoteles (358 – 322 př. n. l.)
- byl žák Platona.
- věnoval se společenským i přírodním vědám. V Aténách vedl vlastní školu.
- byl vychovatelem Alexandra Velikého.
- zakladatel logiky (z řeckého slova „logos“ – slovo, rozum, myšlenka, řeč).
- zakladatel zásady tří jednot.
díla: Poetika – umění básnické.
Rétorika – umění básnické.
Filosofie
Epikurejská škola – Epikuros.
Stoická škola – Zenon z Kitia.
Římská literatura
- psaná latinsky, méně rozmanitá než řecká, vychází z ní.
- do latiny byla překládána řecká díla.
- prostřednictvím římské literatury se dostala do Evropy znalost antiky.
Archaické období (3 – 1 stol. př. n. l.)
- Římané sice ovládli západní Středomoří a Řecko, ale řeckou kulturu a vzdělanost přebíraly.
Titus Maccius Plautus (pravděpodobně 251 – 184 př. n. l.)
- napsal 130 her a dochovalo se jich 19.
- inspiroval se řeckou novou komedií.
- přidal lidové prvky, námětem mu byly rodinné historky, intriky.
- postavy jeho her jsou původem z lidového prostředí. Mají pevně danou charakteristiku.
- typické vlastnosti – nevyvíjejí se, zesměšňují lidskou hloupost, lakotu, chlubivost.
díla: Lišák Pseudolus
- hl. hrdina Calidorus se ráno dovídá, že jeho milenka má být prodána makedonskému vojákovi jako otrokyně.
- Calidorus se snaží sehnat peníze na vykoupení své milenky.
- jeho otrok Pseudolus mu řekne, že prý peníze sežene.
- pomůže mu náhoda, že potká sluhu makedonského vojáka se zbývajícími penězi a Pseudolus se vydá za sluhu kuplíře.
- dostane peníze a vydá se za posla makedonského vojáka a získá zpět milenku Calidora.
- vsadil se a vyhrál peníze. Převezl tak hodně lidí a stal se lišákem Pseudolusem.
Komedie o hrnci
- inspiroval se jí Moliére ve své hře Lakomec.
Amfitrón
- báje o lásce boha k ženě Alkméně, k níž přichází v podobě jejího muže Amfitrióna.
Období klasické – zlatý věk římské literatury
(1 stol. př. n. l. – počátek n. l.)
- Cicerovo období – do roku 30 př. n. l.
Řečnictví (Rétorika)
Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př. n. l.)
- řečník = filipiky proti odpůrcům republikánského zřízení, soudní a politické řeči.
- připisuje se mu spis Řečník – teorie řečnictví, Dvě promluvy.
- jeho proslovy jsou vzorem dokonalé latiny. (Cicerovské)
Historická próza
Gaius Julius Caesar (100 – 44 př. n. l.)
- státník, vojevůdce, historik.
- psal historické memoáry jako např. Zápisky o válce Galské, Zápisky o válce Občanské.
Poezie
Publius Vergilius Maro (70 – 19 př. n. l.)
- básník.
- velmi vzdělaný, studoval rétoriku a filosofie.
- měl svého mecenáše.
díla: Bukolika (zpěvy pastýřské) - idyly ze života pastýřů.
Georgika (zpěvy rolnické) - také idyly, ale objevuje se zde i tvrdá práce.
Aeneis
- epos Aeneis (navazuje na Homérský epos)
- Aeneis, je pokládán za bájného zakladatele Říma.
- Aeneas prchá z hořící Tróje se svým otcem a synem na příkaz bohů.
- 7 let bloudí a nakonec přistanou v Africe (v Kartágu) » Aeneas se zde zamiluje do královny.
- opouští Kartágo opět na popud bohů » královna, spáchá sebevraždu.
- Aeneas se dostává do podsvětí a zde vidí svou budoucnost. Ocitá se v Látiu a zde si může vzít dceru krále, ale nejdříve musí porazit jiného krále (je mu to opět předurčeno bohy).
- Aeneas zvítězí » bere si dceru krále a zakládá nové město, které se jmenuje Lavinium (později Řím).
Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 18 n. l.)
- pravděpodobně největší římský básník.
- ocitá se ve vyhnanství u černého moře, kde i zemře » Tomida (zde napsal Žalozpěvy)
díla: sbírka = Umění milovat
- milostná poezie.
- rady dívkám i chlapcům, jak si získat a udržet lásku.
- objevuje se vtip, nadsázka a parodie na didaktickou poezii.
Proměny
- zpracovává asi 250 řeckých a římských bájí - od vzniku světa až po Caesara.
Středověká literatura
- středověk začíná rozpadem západořímské říše (476) a stěhováním národů (Hunové).
- v Evropě nájezdy Hunů, Avarů, Turků » strach lidí, obava, bída » zpopularizovalo.
Literatura v národních jazycích (počátek 9 – 15 stol n. l.)
843 – Verdunská smlouva rozdělila Impérium Říma na Francii, Německo, Itálii » Literatura.
Francie
Píseň o Rolandovi
- Roland je rytíř Karla Velikého (v průběhu eposu zachrání život Karlovy) – epos o tažení Karla Velikého do Španělska.
- Roland je raněn a cítí smrt. Zatroubí na roh olifant, aby přivolal pomoc, ale Karlovo vojsko přichází pozdě a Roland umírá a dostává se do ráje.
Chansons de Geste
- jsou to v překladu písně o činech.
- často se stávaly součástí příprav na křížové výpravy. Nejznámější je cyklus o králi Karlu Velikém.
Tristan a Izolda
- stará keltská lidová pověst o lásce a zradě.
- Tristan je požádán svým strýcem králem Markem, aby mu přivedl irskou princeznu Izoldu.
- Tristan úkol splní, na cestě domů se však on i princezna napijí kouzelného nápoje lásky, jenž je určen Markovi, a zamilují se do sebe.
- proto musí Tristan opustit Markův dvůr. Žení se s jinou Izoldou, ale je osudově poután ke své lásce, kterou nakonec unese.
- je však dopaden a odsouzen do vyhnanství. Umírá na následky zranění z boje a se svou první láskou už se nesetká.
Alexandreida
- epos o Alexandru Velikém, který má jasný historický základ, přimyká se k postavě Karla Velikého a popisuje duch křižáckých výprav.
Německo
Píseň o Nibelunzích
- Nibulungové byli skřítci, kteří vlastnili bájný poklad, kterého se zmocní kralevic Siegfried.
- ten svou nadpřirozenou moc dává do služeb burgundského krále Gunthera, pro něhož získá lstí bojovnou islandskou královnu Brunhildu. Siegfried na sebe vezme podobu krále Gunthera a Brunhilda si myslí, že podlehla jemu.
- za odměnu žádá Siegfried ruku Guntherovy sestry Kriemhildy.
- po deseti letech vyjde pravda najevo a Siegfried je Brunhildou zavražděn. V druhé části eposu Kriemhilda pomstí smrt svého muže.
Anglie
Píseň o Beowulfovi
- epos líčí hrdinské činy krále Beowulfa, který vznikl na základě pověstí germánských kměnů.
- ten nejprve zničí netvora na dánském královském dvoře, zabije vodní čarodějnici a porazí i ohnivého draka. Poté je mu souzeno zemřít a vládu přenechat rytíři, který bojoval po jeho boku.
Rusko
- ruské hrdinské eposy se nazývají Byliny – jejich hrdinové se nazývají bohatýři.
Ilja Muromec a Slavík loupežník
- Ilja hledá cestu do města Kyjeva. Dojede však jen do města Černigova, které budou obývat vojska, ale Ilja Muromec je všechny pobije a Černigovští ho budou chtít za vévodu.
- Ilja odmítne, chce radši vědět, jak se má dostat do Kyjeva. A tak se vydá do Kyjeva zarostlou cestou, kde na něj čeká Slavík loupežník, ale Ilja ho zasáhne do spánku, spoutá ho a odjede do Kyjeva.
Slovo o pluku Igorově (12 stol.)
- Novgorodský kníže Igor bojuje proti mongolským Polovcům, utrpí porážku a padne do zajetí.
- podaří se mu však uprchnout a vrátí se do Ruska. Jeho návrat symbolizuje naději na ruské vítězství.
Španělsko
Píseň o Cidovi (počátek 12 stol.)
- epos, hl. hrdinou je skutečná historická postava Rodrigo Diaz de Vivar, přezdívaný „sídí“ (arabský pán).
- byl králem poslán do vyhnanství, válčil proti Maurům, dobyl Valencii a jako její pán koncem 11 stol. zemřel.
- Cid je příkladem křesťanského rytíře, který, ač vyhnán svým pánem, mu zůstává věrný. Je rovněž starostlivým otcem a dobrým manželem.
- inspirace Pierre Corneille (klasicistní tragikomedie Cid).
Orientální literatura
Arabská literatura
- pochází z území dnešní Saudské Arábie.
Korán – je nejvýznamnějším dílem, shrnuje myšlenky mohamedánského náboženství –
Koránu.
Pohádky tisíce a jedné noci
- příběh o krásné Šeherezádě, otrokyni sultána Šahriána, která vypráví sultánovi po dobu 1000 dnů své příběhy, aby si zachovala život.
- nakonec se do ní sultán zamiluje a dá jí milost.