Jdi na obsah Jdi na menu
 


LIDOVÁ SLOVESNOST, VÝVOJ ČESKÉ BALADY

30. 3. 2009

Lidová slovesnost, vývoj české balady

 

Základní rysy lidové slovesnosti

 

·         Kolektivnost – vyjadřuje cítění a myšlení kolektivu.

·         Improvizovanost projevu - pohádky, povídky a ostatní útvary se jen vyprávěly a každý

                                                                               z vypravěčů se vždy lehce přizpůsobil daným podmínkám a

                                                                               vzpomínkám.

·         Variabilita - stejné pohádky se liší v různých oblastech ve svých podobách.

·         Anonymita – dnes již nikdo nezjistí, kdy kdo a proč dané památky vytvořil.

 

Druhy lidové slovesnosti

 

a)  Lidová próza - pověsti, povídky, pranostiky, pořekadla.

b)   Lidové písně - dnes i bez melodie.

-   obřadní, pracovní, milostné, odvodní, koledy k určitým svátkům, ukolébavky, duchovní písně.

c)   Lidové hry - obřadní, selské, loutkové, frašky.

d)   Dětský folklór - rozpočítadla, říkanky, obyčeje.

 

Lidová slovesnost se stala inspiračním zdrojem pro literaturu národního obrození z vlasteneckých důvodů zachování.

 

Druhy lidové slovesnosti v 19 století:                       a) Balada (Erben, Čelakovský)

b)  Pohádka (Erben, Němcová)

Význam lidové slovesnosti

 

a)       Zábavný

b)       Poučný – lidé se měli z tragických příběhů lidí poučit, změnit se.

c)        Mravní ponaučení

d)       Měla za úkol držet venkovany pohromadě

 

Původně spojeno s hudbou a tanci. Na venkově vzniká jako první, ve městech až později.

 

Sběratelé lidové slovesnosti byli:

 

·         F. L. Čelakovský - Ohlas písní českých.

·         K. J. Erben – České pohádky, Národní české písně a říkadla.

·         B. Němcová – Pohádky

 

Kořeny evropské balady

 

Nejstarší ustálenou formou balady je francouzská balada (villonská). Tento typ má tři strofy o sedmi až dvanácti verších a závěrečné poslání. Z našich básníků na tradici této balady navázali Vítězslav Nezval i Voskovec a Werich ve svých písničkách.

 

Staré francouzské baladě je příbuzná italská balada, která má stejně jako sonet čtrnáct veršů,

ale rozdělených do dvou strof. Tento typ balady používal v české poezii Jaroslav Vrchlický.

 

Novověká balada má počátky v Anglii a ve Skotsku. Tento žánr se z Anglie rozšířil pod vlivem Thomase Percyho, jenž vydal Památky starodávné poezie (1765).

Inspiračním zdrojem umělých balad, vznikajících od 18. století, byly lidové balady, pověsti a mýty. Umělé balady psali například:

 

Johann Wolfgang Goethe - Rybář, Král duchů, Hledač pokladů.

František Ladislav Čelakovský - Toman a lesní panna (Ohlas písní českých).

Karel Jaromír Erben - Kytice a další.

 

Fantastické náměty byly v české baladě postupně vytlačeny sociální tematikou (Petr Bezruč, Jiří Wolker).

 

Česká balada

 

Balada = lyrickoepická báseň se smutným dějem a tragickým zakončením. Ve většině balad

                     je užíván dialog. (původ balady je ve Skotsku, „balare“ = tančit)

 

a)  Lidová – vliv ústní slovesnosti, objevují se nadpřirozené jevy a bytosti.

b)  Umělá – autor zpracuje lidový námět a vytvoří z něj baladu.

c)   Sociální – nositelem tragičnosti jsou společenské poměry, neobjevují se nadpřirozené

                                    jevy.

 

Ve 14. století převažují v baladě motivy z každodenního života. Dodnes jsou, známé např. písně Osiřelo dítě, Utonulá … jsou ukázkou mezilidských vztahů, nejsou však kritikou společnosti. Byla to tzv. tvorba kramářská. Přednášeli je potulní herci.

 

Velkou úlohu sehrála balada v 18. století, kdy se umělá literatura snaží navázat kontakt s lidovou slovesností:

 

František Ladislav Čelakovský

-         došel k názoru, že lidové písně mají tolik myšlenkových a uměleckých hodnot, že lze jimi obohatit umělou poezii.

-         po studiu lidové slovesnosti začal tvořit ohlasy, tzv. ohlasovou poezii = tvorba v duchu lidové slovesnosti.

-         původně chtěl ohlasovou poezii všech slovanských národů, napsal však pouze Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých.

 

         díla:        Ohlas písní ruských

-         v Rusku viděl oporu všech slovanských národů. Látku čerpal hlavně z bylin.

-    hrdinství ukázal na postavách bohatýrů. Většina postav jsou postavy lidové, výjimečně císaři, šlechtici.

-    témata – vítězství Rusů nad Turky, Napoleonem … Převaha epiky nad lyrikou.

 

                         Ohlas písní českých

-    napsal 10 let po ruských. Typizoval české postavy – sedláka.

-    používá humor, satiru. Nenávidí útlak, oslavil husitství. Obsahuje lidovou baladu Toman a lesní panna.

 

báseň = Toman a lesní panna

-         báseň vychází z pověry, že noc před svatým Janem Křtitelem mají v lesích a polích víly a lesní panny nad člověkem čarovnou moc.

-         Toman ten večer odjíždí za svou milou, ale ta oslavuje zásnuby s jiným.

-         v zoufalství zapomene na varování své sestry, aby nejezdil doubravou, a tak se dostane do moci lesní panny a zřítí se na dno propasti.

 

Je to jedna z nejlepších básní Čelakovského a je také výrazným předstupněm balad Erbenových.

 

Karel Jaromír Erben

-         novinář (Pražské noviny), vědec (historik, právník), překladatel z ruštiny, sběratel – pokračovatel Čelakovského.

-         sbíral lidovou slovesnost, písně, říkadla, pověsti, pohádky: Národní pohádky (Zlatovláska, Dlouhý, Široký a Bystrozraký …), Prostonárodní písně a říkadla.

 

         dílo:        Kytice

-         vznikala skoro 20 let, vycházela nejprve časopisecky.

-         podkladem se staly české báje. Je psaná formou klasické balady.

 

          Základní motivy Kytice: -  boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami

                                                                        (bezmocnost)

-      základní vztahy mezi lidmi (narušení = konflikt)

-      mateřská láska (většina postav – žena, matka, ztělesnění domova, národa)

-      vina – trest (často krutý)

 

-    nad vším vládne zákon – osud. Erben odmítá jakoukoliv vzpouru, jakékoliv překročení meze vede k lidské zkáze.

-         jazykové prostředky = stručný popis, dějový spád, dramatičnost, neslovesné

                                                                                   věty, bez spojek a ukončení, zvukomalba.

-         Kytice obsahuje 13 básní:

 

                                         Kytice – úvodní báseň.

                                         Věštkyně – závěrečná báseň, jistota o budoucnosti národa, buditelská.

 

                                         Poklad, Dceřina klatba – matčino provinění.

 

                                         Poklad

-         vychází z lidových pověstí a pověr. Děj se odehrává o Velkém pátku.

-    v době, kdy se v kostele zpívají pašije, otvírají se skály, ve kterých jsou ukryty poklady. Žena, která jde z kostela, jde kolem skály, která je otevřena a uvnitř je plno zlata.

-    nabere poklad, dítě posadí na zem. Když přichází potřetí, skála je uzavřena a v ní je dítě. V kostele činí pokání.

-    teprve po roce na Velký pátek se skála znovu otevírá. Matka se shledává se svým dítětem. Bohatství si již nevšímá, odnáší si dítě domů.

-         z pokladu jí zůstanou jen ty penízky, se kterými si dítě hrálo.

 

                                         Polednice, Vodník – nadpřirozené bytosti nepřející lidem.

 

                                         Vodník

-    pohádková postava, svým zevnějškem se podobá pohádkovému – zelené šaty, botky rudé. Liší se krutostí. 3krát se opakuje situace (bouchání na dveře: o klekání, o půlnoci, ranní svit).

-         Dcera potrestána:

-         poprvé – neuposlechla matku, které se zdál zlý sen – je pátek,

                                                                    nešťastný den.

-         podruhé – nesplnila slib vodníkovi – neobjímat matku, do klekání se

                                                                        vrátit.

-         vodník se mstí, zabije dítě.

 

                                         Polednice

-    matka se dopouští viny proti zákonu mateřské lásky. Dítě je neposlušné, matka povolává na pomoc polednici. Trest – ztráta dítěte.

 

                                         Zlatý kolovrat, Záhořovo lože – pohádkovost, motiv dobra, zla.

 

                                         Zlatý kolovrat

-    pohádka. Macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři, za to ji stihl spravedlivý trest.

 

                                         Záhořovo lože

-    polemika s Máchovým Májem Vilém se bouří umře. Záhoř dosáhne odpuštění, nebouří se, vinu za zločin odčiňuje 90letým pokáním.

 

                                         Svatební košile, Vrba – vítězí láska nad nadpřirozenou bytostí.

                                         Štědrý den – tajemné roční období, zvyky, pověry.

                                         Holoubek – kresba přírody, krása české krajiny.

 

Jaroslav Vrchlický

 

         díla:        Selské balady

-         vlastenecká a sociální tématika, o boji proti panskému útisku v 15 – 18 století.

-         objevují se postavy Lomikara, Koziny, hrabě Breda…

-         obsahuje např.:

 

 

                                   Balada vánoční

-         vzbouření sedláků r. 1680, rebelové potrestáni oběšením na větvi vysokého stromu.

-         zahřmělo, blesk zapálil strom, který vzplál jako vánoční strom, hořel celých pět dní pro výstrahu.

-         Bůh seslal anděla, který duše sedláků odnášel do nebe – sympatie s nimi.

 

                                   Hrabě Breda

-         rozkázal ostříhat vlasy všem ženám na vesnici za to, že sedláci nezaplatili daně.

-         s jednou z nejkrásnějších se chtěl pobavit, ale uškrtila ho svými zlatými vlasy a pak skočila z okna.

-         byl jedním z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí.

 

Petr Bezruč

-         vlastním jménem Vladimír Vašek, narozen v Opavě (na Ostrožné ulici)

 

         díla:        Slezské písně

-    ve sbírce protestuje proti sociálnímu a národnostnímu útisku na Ostravsku na konci 19. století. Chtěl být mluvčím svého lidu, chtěl zachránit utlačovaný slezský lid.

-         vidí rozpor mezi boháči a sedláky Využívá místní nářečí.

-         Slezské písně obsahuj sociální balady:

 

                                   Kantor Halfar

-         příběh učitele, který odmítal poněmčování a učil česky.

-         proto nedostal stálé místo, byl dohnán společností k sebevraždě (ironie – konečně dostal místo až za hřbitovní zdí).

 

                                   Maryčka Magdonova

-         tragický příběh dívky, která po smrti svých rodičů nemůže uživit své sourozence, je přistižena v panském lese při sbírání dřeva, vedena do Frýdku četníky.

-         vysvobození ze zoufalství hledá v sebevražedném skoku do divoké Ostravice. Je zde citová účast básníka na krutém osudu.

-         Tragičnost je zesílena opakováním po každé strofě a řečnickými otázkami.

 

                                   Krásné pole

-         má také sociální ráz. Je to milostný příběh, ve kterém hraje větší roli majetek než cit.

 

Jiří Wolker

-         srovnání s Erbenem:

Erben – vina člověka proti božskému zákonu

 

Wolker – napětí vyrůstá ze situace období kapitalismu. Ne vina, ale sociální útisk přináší hrdinům smrt, nemoc, bídu jen proto, že jsou chudí nebo slabí, než aby bojovali proti nepříteli.

 

 

         díla:        Těžká hodina

-         sbírka proletářské poezie, vrchol jeho tvorby.

-         těžká hodina = přechod chlapce v muže, který bude bojovat za lepší svět.

-         přerod není jednoduchý, vidí revoluci jako cestu bolestnou.

-         páteř sbírky tvoří tři sociální balady:

 

                                   Balada o nenarozeném dítěti

-         mladý pár se pomiluje. Žena zjistí, že čeká dítě.

-         jde to oznámit příteli: Rozhodnou se, že i přes svou lásku dítě nemohou mít, protože jsou chudobní.

-         jdou k lékaři na potrat. Na konec balady Wolker pokládá otázku.

 

                                   Balada o snu

-         hl. hrdina Jan má sen. Těžce pracuje, nemá peníze.

-         seznamuje se s Marií. Vypráví jí svůj sen. Zdálo se mu, že se mají líp, ale ráno zjistí, že to tak není. Jan se ptá, jak se toho snu může zbavit.

-         Marie mu poradí, ať ten sen zabije.

-         Jan pochopil, že sen může zabít jen tak, že ho splní. Dělá vše proto, aby se měli lépe.

 

                                   Balada o očích topičových

-         topič přijde o zrak (symbol oči Wolker často používá).

 

Touha po spravedlivém životě se prolíná s láskou. Láska může být doopravdy šťastná, když není vykupovaná utrpením druhých. Použil pravidelný verš, chtěl, aby to bylo jasné i nejprostšímu člověku.

 

Používá srozumitelné symboly – ruce, srdce, oči. Některá slova se opakují – smrt, nemoc, chudoba.

 

Vítězslav Nezval

-         je sním spojeno Brno a Jižní Morava.

-         nedokončil filosofickou fakultu. Ve 25 letech se stal spisovatelem.

-         činný politicky. Organizoval Devět sil a tzv. Surrealistickou skupinu.

 

         dílo:        52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida

-         anonymně publikovaná sbírka. Psaná formou villonské balady.

 

Marie Majerová

-         žila na Kladně, kde poznala život horníků a hutníků. Oslavila velikost havíře.

 

         dílo:        Havířská balada

-    novela s baladickým laděním. Havíř Rudolf Hudec odchází za prací do Německa, ožení se s Milkou, vede šťastný život.

-    pak dojde v dole k tragickému neštěstí, hospodářská krize, nezaměstnanost, chudoba…

-    přátelství a solidarita ostatních havířů mu pomáhala, přenést se přes největší útrapy. Vrací se domů do Čech, kde musí čelit bídě.

 

Baladická próza

 

Ivan Olbracht

-         na začátku 30 let 20. století navštívil Podkarpatskou Rus, žil ve vesnici Koločavě.

-         zde shromažďoval materiál k dílu. Příroda a zdejší lid, mu přirostli k srdci.

 

dílo: Nikola Šuhaj loupežník (podle knihy, muzikál Balada pro banditu)

-         inscenace Divadla na Provázku. (také film)

-         inspirovaly ho legendy, pověsti, mýtus.

-         jde o skutečný příběh vojenského zběha na konci první světové války.

-         spojil skutečný příběh Nikoly a zbojnickou legendu o nesmrtelnosti.

-    prolínají se dvě roviny – pohádková a historická. Nikola získal od čarodějnice nápoj, který mu zajistil nezranitelnost střelnou zbraní.

-    uprchl z vojny, skrýval se v lesích, živil se zbojnictvím. Byl pronásledován četníky, díky nezranitelnosti vždy unikl.

-    po válce se oženil s Eržikou, ale bída ho vyhnala do hor. Stal se spravedlivým zbojníkem – bohatým bral a chudým dával.

-         četníci ho znovu pronásledovali, jednoho četníka Nikola zastřelí.

-         na jeho hlavu byla vypsaná odměna. Tři koločavští rolníci ho sekyrami ubili.

-         zobrazil krásnou Zakarpatskou přírodu, divoké lidské vášně, zradu a lásku.

 

Vladislav Vančura

-         rodák z Háje ve Slezsku.

-         vystudoval medicínu. V roce 1929 opouští KSČ.

-         nenáviděl fašismus, a proto se za okupace podílel na ilegálním odboji.

-         za heydrichiády v květnu 1942 vyl zatčen gestapem a popraven.

-         píše humanistickou češtinou, používá archaismy, metafory.

-         komunikuje se čtenářem (jakoby ho oslovuje). Je dobrým vypravěčem.

         díla:        Markéta Lazarova

-         baladicky laděný román.

-         odehrává se ve středověku v mladoboleslavském kraji.

-    v popředí příběhu stojí dvě rodiny loupeživých rytířů – rodina Kozlíkova a rodina Lazarů. Kozlíkův syn Mikoláš jede k Lazarům s dary, ale místo vlídného přijetí je zmlácen.

-    starý Kozlík a jeho synové se vydají za Lazarem, aby se pomstili.

-    na Obořišti, kde sídlí, nikoho nenajdou, tak ho aspoň vypálí.

-    při zpáteční cestě oloupí německého knížete Kristiána a vezmou ho jako zajatce. Mikoláš se znovu vydá na Obořiště, sváže Lazara a jeho dceru Markétu odváží s sebou.

-    když se Kristián a Markéta pokusí o útěk, přistihne je starý Kozlík a chce Markétu potrestat. Mikoláš Markétu brání. Mezi Mikolášem a Markétou vznikne milostný vztah.

-    druhou milostnou dvojicí je Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra.

-    dochází k bitvě mezi rodinou Kozlíkovou a královskou družinou. Kozlík je zajat. Mikoláš se rozhodne otce vysvobodit. Provázejí ho Markéta a Alexandra.

-         Alexandra se potká s Kristiánem a zabije ho v domnění, že ji nemiluje.

-         kniha končí Mikolášovou popravou.

-    symbolicky je zde naznačeno, že láska je silnější než smrt, protože jak Alexandra, tak i Markéta čekají narození dítěte.

                         Pekař Jan Marhoul

-         baladická próza – vše směřuje k tragédii.

-    Jan žije s rodinou, má pěkné pekařství. Je naivní – dává často na dluh, věří, že jsou lidé poctiví, půjčuje peníze.

-         lidé jeho dobroty využívají » pekařství upadá, nakonec prodáno do dražby.

-         koupí a opraví zchátralý mlýn, ten začne prosperovat, ale je podveden.

-    získá byt v chudinské čtvrti, dělá poslíčka v konkurenčním pekařství » Marhoul onemocní a v chudobě umírá.