Jdi na obsah Jdi na menu
 


J. A. KOMENSKÝ, ČESKÁ LITERATURA DOBY POBĚLOHORSKÉ

30. 3. 2009

6.MO.J. A. Komenský, česká literatura doby pobělohorské

Domácí literatura: a) oficiální ( jezuitská )

 

Bedřich Bridel (1619 – 1680)

- člen jezuitského řádu, řídil tiskárnu v pražském Klementinu. Byl významným tvůrcem duchovní lyriky. Píše česky

DÍLO: Co Bůh? Člověk?  – rozsáhlá básnická skladba, veršovaná meditace, která je velkolepým řetězcem metafor nicoty lidské existence ve srovnání s božskou dokonalostí

 

Adam Michna z Otradovic (? 1600 – 1670)

DÍLO: Česká mariánská muzika radostná i žalostná  - (písně Hajej, můj andílku, Pod našima okny, Chtíc, aby spal), Loutna česká – kancionály

 

Václav Jan Rosa (asi 1620 – 1698)

- filolog a teoretik časoměrné prozódie, právník

DÍLO: Discurus Lypirona aneb Mluvnice jazyka českého - nejrozsáhlejší milostná báseň českého baroka

            Čechořečnost - latinsky psaná jazyková příručka, podal v ní pravidla časoměrného básnictví

 

Bohuslav Balbín (1621 – 1688)

- člen jezuitského řádu. Učil na řádových školách, později byl řádovým historikem. Básník, dramatik, teoretik humanitních disciplín. Psal výhradně latinsky.

DÍLO: Rozmanitosti z historie Království českého - encyklopedické dílo shromažďuje rozsáhlý vlastivědný materiál dějepisné, etnografické a zeměpisné povahy

            Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého - vyjadřuje moderní myšlenku práva národa na vlastní jazyk, obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk využitelný ve všech oblastech písemnictví, dílo bylo vydané až na počátku národního obrození F. M. Pelclem a ovlivnilo generaci Josefa Dobrovského

                                           

                                            b) pololidová

 

- přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností

- literatura o lidu, ale z pozic na lidových ani panských, ale měšťanských, znalost lidového prostředí

 

Václav František Kocmánek (1607 – 1679)

- kantor, autor 7 inerludií (interluium – fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybírává kritika s vulgarismy)

DÍLO: skladba Lamentatio rusticana - (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě, sloky končí vždy veršem modlitby

 

                                            c) ústní lidová slovesnost

 

- tvorba lidu, zvl. venkovského, bohatství tematické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, obraz jejich životních zkušeností, např. písně, pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry (Don Šajn)

- inspirační zdroj pro literaturu, zvl. v období národního obrození

 

Exulantská:

 

Jan Amos Komenský (1592 – 1670)

- Filozof, pedagog, historik a překladatel, originální básník a poslední biskup jednoty

bratrské.

- narodil se na Jižní Moravě (v Nivnici, Komni nebo Uherském Brodě).

- Působil jako učitel v Přerově a ve Fulneku.

- Od roku 1620 se skrýval, v roce 1628 odešel do exilu (do vlasti se již nikdy nevrátil, vestfálský mír z r. 1648 pohřbil jeho poslední naděje). Pobýval v polském Lešně (třikrát, při třetím pobytu mu shořela většina připravovaných knih i osobních věcí), v Anglii, ve Švédsku, v Uhrách a v Nizozemsku. Zemřel v Amsterdamu, pohřben je v Naardemu.

- ve svém díle (asi 250 titulů) obsáhl mnoho oborů: pedagogiku, filozofii, teologii, český jazyk a literaturu aj. Jeho nadčasové myšlenky tvoří základ dnešní pedagogiky.

DÍLA: alegorické:

Labyrint světa a ráj srdce - rozsáhlá alegorická skladba, motiv poutníka, je ostrou kritikou soudobé společnosti. Poutník (autor) si jde prohlédnout svět, aby si zvolil vhodné zaměstnání. Na cestě městem (světem) jej doprovází Všezvěd Všudybud (zosobená lidská zvědavost), který mu radí aby byl spokojen se vším, co spatří. Nemá nic kritizovat, neboť jen tak se uchrání nepříjemností. Ke Všudybudovise připojil druhý průvodce, Mámení (alegorie zvyku příjmat bez uvažování cizí názory). Nasazuje poutníkovy růžové brýle mámení, které zkreslují pohled na svět. Poutní se však nenechá zmást a upravuje si je tak, aby mu nepřekážely ve správném pozorování. Město, do něhož vstupují, je skutečným bludiště. Jsou tam lidé a ti spěchají za svím zaměstnáním, ale ukazuje se, že téměř každé z nich je jen klam a podvod. Lidé mají na sobě masky, vyměňují si je. Ovládá je touha po snadném zisku, společenském postavení a bezstarostném ževotě. V zoufalství nad ubohým stavem společnosti chce poutník opustit svět, na výzvu boží se uzavírá v ráji svého srdce.

Listové do nebeSpisek, v němž se Komenský zamýšlí nad situací chudých, kritizuje současné problémy, ale řeší je smírně. Obsah tvoří pět fiktivních dopisů. První je list chudých Kristovi. V následujících dvou Kristus utěšuje chudé a napomíná bohaté. V posledních dvou listech se bohatí brání a nakonec Kristus nabádá jak chudé tak bohaté, aby žili podle božích zákonů.

Kšaft umírající matky, Jednoty Bratrské – Tento spisek je psán česky. Alegorickou formou závěti se autor snažil posílit ostatní příslušníky Jednoty bratrské, která odsouzena k zániku. Vyjádřil přesvědčení, že Jednota bratrská splnila svou historickou úlohu a že její odkaz je dědictvím pro celí národ.

                pedagogické:

Informatorium školy mateřské – Dílo určené matkám a chůvám. Jako jeden z prvních pedagogů v něm Komenský upozornil na význam výchovy v době předškolní a zdůraznil důležitost estetické výchovy ( zejména hudební a slovesné ) již v tomto útlém věku

Velká Didaktika (Didactica magna ) – byla přeložena do všech evropských jazyků. Největší předností tohoto díla je pochopení sociálních předpokladů výchovy. Komenský je přesvědčen, že každý člověk může být výchovou a vzděláním přiveden tak daleko, aby mohl žít důstojným životem. Škola se má proto stát dílnou lidskosti.

Komenský se pokoušel učinit z pedagogiky vědní obor a hledal zákony vychovatelské činnosti. Vzdělávací proces rozdělil do čtyř skupin po šesti letech na školu „mateřskou“ (v rodině),  „školu obecnou“ – povinnou školní docházku do 12 let, na „školu střední“ – latinskou, která by měla být v každém městě, a „školu vysokou“ univerzitu.

Komenský se snažil odstranit ze škol mechanické slovní vědomosti bez znalosti věcí a jejich podstaty, proto razil zásadu, že žák se má naučit pojmům z věcí vnímatelných smysly. Učení musí být názorné a má se při něm užívat příkladů. Vyučování má být snadné, zajímavé a musí sledovat výchovný cíl. Vyučovat by se mělo od známého ke neznámému a od jednoduchého ke složitějšímu. Učení musí být přístupné všem dětem a mládeži bez rozdílu původu a pohlavý.

Orbis Pictus – (svět v obrazech) – čtyřjazyčná učebnice s názornými ilustracemi se stala vzorem výuky cizích jazyků. Byla původně učebnicí latiny, ale později se stala vzorem učebnice cizích jazyků vůbec

                encyklopedické:

Všobecná porada o nápravě věcí lidských – encyklopedie, která vyvrcholením pancofických snah Komenského.